Po miliónech hodin strávených přípravnými pracemi a letech vývoje se 4. září 1957 světu představily nové automobily značky Edsel, čtvrté z rodiny Ford Motor Company. Celkem osmnáct modelů mělo vyplnit mezeru mezi nejlevnějšími Fordy a nejdražšími Lincolny. Tuto roli plnily zatím jen vozy značky Mercury, konkurence jich však v tomto segmentu měla mnohem více značek. Například General Motors nabízel střední vrstvě zákazníků Buicky, Oldsmobily a Pontiacy, třetí z „velkých“ zase značky Chrysler, Dodge a DeSoto. Všechny noviny, přední časopisy, rozhlasové a televizní stanice chrlily množství reklam, které propagovaly doposud neznámou značku a její zaručeně nejlepší vozy na trhu. Ukazovaly mohutné Edsely ze všech možných pozic a úhlů, do nebe vynášely jeho jízdní vlastnosti a technické novinky. 
Vše začalo již koncem čtyřicátých let, kdy vedení Fordu zadalo manažerům úkol, aby připravili půdu pro čtvrtou značku, situovanou do střední třídy vozidel. FoMoCo již podobně uvedl na trh v roce 1939 značku Mercury, která neměla větší porodní bolesti. Po několika odkladech konečně v roce 1954 divize Special Products pod vedením R. E. Krafvea začala intenzivně pracovat na projektu, kódově označovaném jako E-car. Nejen z důvodu snahy o co nejnižší vývojové a výrobní náklady, ale také po vzoru konkurence padlo rozhodnutí využít stávajících platforem Ford a Mercury, na nichž se nové vozy měly postavit. 
Hlavním znakem Edselů nebyl jen doposud nevídaný vzhled nesoucí vlivy italské školy, ale i motory a převodovka Teletouch. Všechny tyto prvky se měly stát základními kameny úspěchu nových automobilů. Výroba se rozeběhla koncem července ve čtyřech továrnách, přivítat zákazníky bylo připraveno téměř 1.500 dealerů po celých spojených státech, pečlivě vybraných z celkových 4.500 žádostí. A skutečně se projevil neobvyklý zájem. Do showroomů se vypravovaly celé rodiny a jejich hlavy využívaly možnosti testovacích jízd, zatímco ratolesti dostaly oblíbené hot dogy a kolu. Zpočátku se zdálo, že vše je na nejlepší cestě dosáhnout stanovených cílů, nebo je rovnou překonat. Smělé plány na výrobu 100.000 kusů v prvním roce a až dvouset tisíc v letech následujících se ale ukázaly být nereálné. 
Design
Byly připraveny čtyři řady Pacer, Ranger, Corsair a Citation plus dvojice station wagonů Roundup a Villager. Všechny spojovala identická přední část, dodnes považovaná mnohými za stylisticky nejhorší snad v celé automobilové historii. Zvláštním způsobem kombinovala horizontální a vertikální mřížky chladiče, přičemž ta svislá připomínající koňský chomout byla tvořena vnějším a vnitřním rámem, v němž byla umístěna pětice písmen tvořících název EDSEL. V rozích na předku vozu byly do vodorovného „grilu“ zakomponovány blikače, zasahující hluboko do blatníků. V polovině přední masky byl mohutný nárazník rozdělen na dvě části, v místě oddělení byly oba konce opatřeny hroty namířenými proti sobě. Dvojice vedle sebe situovaných světlometů, umístěných v předsazené pozici, byla orámována a prostor mezi nimi vyplnila chromovaná plocha. Zadní blatníky a mnohdy i zadní dveře byly opatřeny dalším ozdobným prvkem, lemem ve tvaru střely, pomyslně protínajících vzduch. Ten se model od modelu mírně odlišoval, vždy si však zachoval přibližně stejné kontury. Jeho spodní konec ústil do nárazníku, horní pokračoval až do křídel se zakomponovanými zadními svítilnami. Design zadní části byl impozantní. Světla tvaru bumerangu, pomyslně rozdělené nárazníky a vysoká hrana víka zavazadlového prostoru společně tvořily (na rozdíl od předku) jedny z nejzajímavějších a nejhezčích zadních partií ze všech vozů na trhu. 
Interiér
Vnitřek vozu byl stejně neobvyklý, jako vůz sám. Výrobce nabídl velký výběr ze stylů, materiálů a barev. Samozřejmě ústředním motivem byla dvoubarevná palubní deska, kde radiopřijímač byl umístěn jako jediný uprostřed a všechny ovladače a ukazatele za volantem. Servomotory obstarávaly ovládání topení, ventilátorů a mnoha dalších funkcí, jejichž tlačítka byly umístěny v přístrojové desce. Hodiny, otáčkoměr, palivoměr a řízení klimatizace jsou umístěny ve čtveřici kulatých ukazatelů. Uprostřed v horní části byly horizontálně se otáčející válec tachometru, pod ním počítadlo ujetých mil. Modely vybavené samočinnou převodovkou Teletouch měly uprostřed věnce volantu tlačítka určená k řazení rychlostních stupňů. Kulatý panel s ovladači zůstává stále natočen k řidiči. Jednotlivá tlačítka P, R, N, D, L ovládají servomotory, které obstarávaly řazení jednotlivých rychlostí.
Motory
Dva zcela nové motory obohatily nabídku nově vzniknuvší značky. Jednalo se o dvouřadé vidlicové osmiválce OHV svírající úhel 90° o zdvihových objemech 5.920 a 6.724 kubických centimetrů. Zajímavější byl větší agregát o výkonu 345 koňských sil, který neměl klasické spalovací prostory v hlavách válců, ale místo toho byla spodní plocha hlav uzavírající válce seříznuta v úhlu 10°. Mezi hlavou a speciálně tvarovaným pístem tak vznikla klínovitá spalovací komora přímo v bloku válců, zajišťující lepší průtok směsi k zapalovacím svíčkám. Zvláštní důraz byl kladen na chladící tříokruhový systém se třemi termostaty. Po nastartování studeného motoru chladící kapalina cirkuluje pouze v prostoru hlav a sacího potrubí, díky čemuž se ohřeje rychleji na provozní teplotu. Poté, co je potřebné hodnoty dosaženo, je kapalina vpuštěna do prostoru bloku motoru. Ve třetí fázi dochází k normálnímu oběhu přes chladič. Karburátor s termostatem vhání teplý vzduch zpod kapoty nebo studený z vnějšku vozu, dle potřeby.
Menší motor 5,9 byl klasické koncepce, pouze s několika odlišnostmi od stávajících motorů Ford. Jeho výkon představoval 303 k při 4.600 otáčkách. Tím odlišnosti končí, obě pohonné jednotky měly kompresní poměr 10,5:1, byly vybaveny čtyřhrdlovými karburátory (i když každý jiným typem) a jednoduchým výfukovým potrubím. 
Paleta tří převodovek zahrnovala standardní přímo řazenou, mechanickou s rychloběhem nebo samočinnou. Již zmíněný systém Teletouch zajišťoval ovládání převodových stupňů automatiky z věnce volantu. 
Jízdní vlastnosti
Díky klasické koncepci s tuhou zadní nápravou a listovými pery vzadu lze označit tehdejší zkušenosti s vozem za odpovídající vzhledem k váze, velikosti a typu vozidla. Jízda s vozem byla příjemná, v zatáčkách stabilní a díky dvojité servobrzdě Bendix se samočinným nastavováním rovněž bezpečná. Nebyl to žádný sprinter, rychlost 96 km/h pokořil za 10,2 (5,9 l), resp. 9,7 (6,2 l), ale dvousetkilometrová rychlost nebyla pro silnější motor problémem. 
Modely
Základním kamenem nabídky se stal model Pacer, využívající podvozku Fordu Fairlane s rozvorem 2.997 mm a karosérií typů hardtop a sedan se dvěmi a čtyřmi dveřmi. Seznam prvků výbavy zahrnoval 5,9 litrový osmiválec v kombinaci s třístupňovou mechanickou převodovkou, 14“ kola, přední i zadní loketní opěrky, trojici popelníků a vinylové potahy. V roce 1958 se vyrobilo 19.900 kusů, přičemž cena začínala na 2.500 dolarech. O něco výše v hierarchii stojící Ranger byl za základní cenu o dvě stovky vyšší osazen stejným motorem a převodovkou, navíc cigaretovým zapalovačem, čtyřmi opěrkami loktů a chromovaným vnitřním zpětným zrcátkem. Model Ranger nenabízel dvoudveřovou verzi sedan, ale naopak navíc napohled příjemný kabriolet. Vyrobilo se ho rovněž téměř dvacet tisíc kusů.
Luxusnější řady Corsair a Citation, postavené na podvozkové plošině Mercury s rozvorem 3.150 mm, dostaly silnější motor, samočinnou převodovku s ovládáním Teletouch, ale jinak téměř shodnou výbavu. Obě série se dodávaly ve verzích 2- a 4- dveřový hardtop a kabriolet (pouze Citation). Produkce ani jedné z vyšších sérií nepřekonala deset tisíc vozů. Station Wagon mohl mít 3 nebo 5 dveří, sedadla pro 6 nebo 9 pasažérů. Při ceně téměř čtyř tisíc dolarů se celkem vyrobilo 5.600 vozidel ve třech modifikacích: Roundup, Villager a Bermuda. Všechny s podvozkem o rozvoru 2.947 mm a motorem 5,9.

Edsel modelu 1958 se zapsal do automobilové historie nesmazatelným písmem. Dnes již víme, že to byl obrovský debakl, který nadlouho zastavil zakládání „umělých“ značek na celém americkém kontinetu. Tehdy to ještě tak hrozivě nevypadalo a tak se v plném lesku připravovala další, stejně impozantní druhá generace vozů značky Edsel.

1958 Edsel

Kategorie

full-size vozy sedan, hardtop, kabrio a kombi

Motory a převodovky

5,9 V8, 303 k @ 4.600 ot.

6,2 V8, 345 k @ 4.600 ot.

3-st. man., 3-st. man OD a 3- st. samočinná

Rozvor, poháněná kola

2.997 mm (Pacer a Ranger), 3.150 mm (Corsair a Citation), 2.946 (STW), zadní

Rozměry d x š x v

5.413 x 2.002 x 1.433 mm (Pacer a Ranger) 5.558 x 2.027 x 1.443 mm (Corsair a Citation) 5.217 x 1.958 x 1.494 mm (STW)

Další modely značky

1958 Edsel 1959 Edsel 1960 Edsel

Převzato

z

(c)2000 www.usmotors.cz
Viktor Vlček 31/05/00