|
FACEL VEGA
Společnost
Facel, sidlici těsně za hranicemi Pařiže se zabývala produkci karoserii pro
automobilky Panhard, Simca a Ford. V roce 1954 se její šéf Jean Daninos
rozhodl vyrábět vozidla vlastni konstrukee. Tato auta neměla nic spo1ečného
s běžnými francouzskými rodinnými ani sportovnimi vozy — kvalita vozů
pojmenovaných Facel Vega byla nesrovnatelná. Daninos využíval při výrobě
svých automobilů americké mechanické díly. Ve Spojených státech spatřoval
jednak důležité odbytiště, a jednak zemi, ve které se zhotovovaly mimoiřádně
spolehlivé součástky. Facel Vega se na evropských silnicich zařadi1
mezi nejhezči a nejrych1ejši automobily. Přesto nepatři1 mezi sportovni
vozy a vice zapadal mezi vozidla třídy GT, vhodná ke svižnému překonáváni
dalekých cest. Automobily Facel Vega se stavěly na podvozcich z ocelových
trubek. Zprvu využívaly 4,5litrové motory De Soto, které Daninos urychleně
nahradil pohonnými jednotkami Chrysler. V souvislosti s vrcholicim zápasem
amerických automobilek za vyšší maximálni výkony stoupaly i výkonové
parametry francouzských vozů, jak dokládá následujici přehled:
1954 4524 cm3 132,4 kW při 4000 ot./min
1955 4768 cm3 149,3 kW při
4400 ot/min.
5407 cm3 183,9 kW při 4600
ot/min.
1956 4940 cm3 186,0 kW při
4600 ot/min.
1958 5907 cm3 264,8 kW při
5200 ot/min.
Většinu
tvořila prostorná kupé se 2+2 sedadly, avšak z továrny vyjížděly i
sedany (v letech 1958-1963 jich bylo 152 kusů). Chybějici sloupek mezi přednimi
a zadnimi dveřmi sice usnadňoval nástup a výstup, avšak vyžadoval otviráni
zadnich dveři opačným směrem a předevšim snižoval tuhost karoserie.
Vzhledem k tomu začali mit majitelé brzy problémy se zaviránim dveři.
Daninos
býval často obviňován z výroby jakýchsi hybridů. Vždyť na rozdil od
automobilek Ferrari, Jaguar, Maserati či Aston Martin, které měly vlastni
motory, využival levných amerických pohonných jednotek. Daninos se trápil a
na základé této kritiky v roce 1959 představi1 po všech stránkách
francouzský vüz Facel Vega (kupé i kabriolet). Detroitský motor V-8 byl
nahrazen čtyřválcem (s ventilovým rozvodem DOHC o maximálnim výkonu 84,6
kW), který společně s převodovkou zkonstruovala domácí firma Pont a
Mousson. Tyto automobily však postrádaly spolehlivost modelů zhotovených z
amerických součástek. O nizké úrovni jakosti hovoři spousta záručních
reklamací, které k výrobci směřovaly od okamžiku uvedeni těchto vozů na
trh. Jméno Facel Vega bylo pošpiněno. Krachu továrny nemohl zabránit ani
nový motor o maximálnim výkonu 92,7 kW, který roku 1961 nahradil prvni
francouzskou pohonnou jednotku. Důvěra zákazniků ve francouzské motory byla
ta tam. Jejich misto zaujaly osvědčené pohonné jednotky Volvo B18. Vznikl
tak typ Facel Vega III. Bylo však už příliš pozdě a zákazniky nedokázala
přivést zpět do prodejen ani menší Facelia 6, poháněná motory Austin-Healey.
Daninos byl v roce 1964 nucen továrnu zavřít. Kdyby byl nedbal na kritiku
tisku a zůstal věrný americkým motorům, mohly se jeho automobily vyrábět
možná dodnes.
|